Kristina Fialová
Violistka Kristina Fialová se pozvolna dostává do povědomí české hudební veřejnosti, její letošní debut na Pražském jaru zaujal a napověděl mnohé z jejích dosavadních zkušeností a úspěchů v zahraničí. Studia v Kodani se zúročila v jejím debutovém albu, které hudebně režíroval profesor kodaňské akademie Tim Frederiksen. Na rozdíl od debutového květnového koncertu, kde dílům soudobých autorů předcházela Sonáta J. S. Bacha, nahrávka je sestavena výhradně ze skladeb autorů 20. a 21. století buď přímo určených viole, nebo dodatečně pro tento nástroj autory upravených. Vytříbený vkus Kristiny Fialové koresponduje s jejím interpretačním přístupem ke zvoleným skladbám a dává možnost uplatnění jejímu temperamentu, přirozené virtuozitě a procítěnému tónu. Nástroj ovládá technicky zcela suverénně a nenechává nikoho na pochybách o svém talentu.
Úvod svěřila skladbě maďarského autora Miklóse Rózsy (1907–1995), který uprchl před válkou do Hollywoodu a dokázal tam velmi uspět. Rózsovo Introduction and Allegro dalo název celému albu a současně uvádí Kristinu Fialovou do světa nahrávání. Vladimír Godár (1956) studoval Bratislavskou konzervatoř a věnuje se hudbě klasické i filmové. Skladbu O Crux – Meditace psal v roce 1999 pro violoncello, v roce 2006 ji přepracoval pro sólovou violu. Krzysztof Penderecki (1933) je uváděn častěji, album přináší jeho Cadenzi z roku 1984 (uvedenou na letošním debutového koncertu PJ) a dále Sarabandu upravenou pro violu v roce 2006. Nechybí Aram Chačaturjan (1903–1978) s nádherně vyklenutou skladbou Sonata – Song, psanou v roce 1976 nedlouho před smrtí, ani Igor Stravinskij (1882–1971) s Elegií z roku 1944, jeho jedinou violovou skladbou vůbec. Z díla oblíbené autorky Sylvie Bodorové (1954) uslyšíme skladbu vycházející z romské hudby Dža more z roku 1990, kterou skladatelka přepracovala přímo pro Kristinu Fialovou, a tuto verzi zde uvádí ve světové premiéře. Krzysztof Penderecki uzavírá nahrávku jako bonus: Sarabande „J. S. Bach in Memorian“, v níž violistka propojila jak svůj vztah k Pendereckému, tak i obdiv k nezaměnitelnému hudebnímu odkazu J. S. Bacha. Dramaturgický oblouk počíná od vynikajícího podání skladby Miklóse Rózsy, přes vášnivou a úžasně zpěvnou Sonátu – Píseň pro violu Arama Chačaturjana, Stravinského hluboce procítěnou Elegii, emočně bohatou širokou škálu nálad a melodičnosti z pera Sylvie Bodorové až k vrcholnému Pendereckého dílu současného kompozičního umění podaného s plným nasazením zpěvnosti v hlavní lince i v doprovodných tónech. Jemný závěr skladby zanechává v posluchači otázky, které klade autor a interpretka mistrovsky předkládá, aby uzavřela svůj debut jemnou tečkou.
Marta Tužilová, časopis Harmonie
